Jeden z mých nejoblíbenějších režísérů je Michel Gondry (Francie, 1963), který se věnuje nejen filmové režii, ale především hudebním klipům. V současné době patří mezi nejrespektovanější a nejžádanější režiséry v hudebním průmyslu. Nejvíce se proslavil svou spoluprácí se zpěvačkou Björk, pro kterou natočil dokonce sedm videoklipů. Slavná je také jeho spolupráce s The Rolling Stones, The White Stripes, Radiohead, Foo Fighters, The Chemical Brothers, Beckem a také klipy k písni Mad World od Garyho Julese. Většina jeho klipů vyhrává ceny v mezinárodních soutěžích a umožnila mu posun od režie videoklipů k filmové tvorbě.
    Jeho filmy. Ony jsou tak skvostné, mají výbornou atmosféru. Víte, já se celá nechávám unášet tou jejich snovou tenzí. Jsou jako malé děvčátko s věnečkem z pampelišek na hlavě, tichounce chodící po hrazdě oddělující sen a realitu. Nepíši tyhle články, abych tu machrovala, jak jsem sečtělá a všeznalá, jen se chci podělit o mé potěšení, a tak s klidem přiznám, že jsem od něj viděla pouze dva filmy, z nějakých jedenácti, a zamilovala si je. Michel Gondry byl původně studentem výtvarné školy a je to v jeho tvorbě dosti znát. Kulisy ve filmech jsou skutečné, neholduje počítačovým animacím a snaží se všechny efekty udělat reálně. Například v Nauce o snech si vzpomeňte na scénu, kdy Stephan vyskočí z okna kanceláře svého šéfa a pluje nad městem. Ta byla údajně natočena tak, že pan herec plaval v bázenu, do kterého bylo ono město promítáno a některé kulisy v něm byly přímo nainstalovány. Vskutku pohádkový svět se nám tu nabízí pod jeho režisérskou taktovkou! Zmiňovaná Nauka o snech (La science des rêves, 2006) je velmi krásně vyjádřený pocit zamilovanosti mezi dvěma snílky, zavřenými v jejich realitách. Je rize francouzský. A další mnou viděný a milovaný film je už trochu komerčnějšího rázu, ale pořád Hollywoodem nezprzněný Věčný svit neposkvrněné mysli (Eternal Sunshine of the Spotless Mind, 2004), ve kterém hraje Jim Carrey chlápka, kterej je příjemnej asi jako zatuchlej dědův kabát, který už nechutná ani molům. Kupodivu mi tam tenhle herec nevadí, ač ho za jeho komediální držku většinou nemohu vystát. A právě tento "zatuchlý kabát" potká svěží vílu Kate Winslet, která vypadá, že občas češe duhu. Ta mu změní celý jeho život, opucuje ho a on je nableštěný jako kabát z výkladní skříně American Apparel. Ale pak dojde k zápletce, kdy si Kate Winslet řekne, že už ho nikdy nechce vidět a nechce ho znát a nechá si vymazat paměť. A od tého chvíle je tento snímek naprosto výborný. Roztýká se jako lentilkový svět a šeptá mi do ucha "Pojď si hrát na schovávanou, tady neexistuje čas". Je to fajn. Kdo neviděl tyhle dva snímky, nechť si vzpomene na má slova, až si je pustí a já tuším, že mi dá za pravdu.