Den, kdy jsem tento zápisník založila bych datovala tak rok a půl zpět. Bylo to na podzim roku 2006 a já jsem potřebovala někam zapisovat mé dojmy. Založila jsem si nový deník. Já mám spoustu deníků...však víte.
 Ale stejně jako u většiny, mi to nevydrželo moc dlouho. Deník jsem jednoho dne zavřela a uložila mezi spousty popsaných listů, které zahlcují můj pokoj. Ale nedávno jsem šla po ulici a potkala se s pocitem, který mi dal jasně najevo, že ten zápisník musím z těch listů zase projednou vyhrabat a psát dál na jeho linkované listy. Chci vás seznámit s tím, co stojí na prvních stránkách.


*pravděpodobně říjen 2006*

 "No to je pohoršující a nechutné! Seděla jsem v metru na lavičce s Emily na klíně a přisedne si urousaná starší ženská a začne se cpát studenýma karbanátkama. Udělalo se mi opravdu velice špatně. Ten zápach z karbanátků se linul celým mým okolím. Ženská mlaskala a ládovala se dál. Už jsem se chystala jí říct, jak moc je mi z ní blbě, ale přijelo metro a ona si olízla celou ruku a odešla. Blé, to byl hrozný zážitek."

1.11.2006

Byla jsem svědkem další nechutné podívané. Opět se vše odehrávalo v metru. Nastoupily jsme s Emily do prvního vagónu. Chytla jsem se tyče u dveří, koukala na vás a poslouchala to nejkrásnější album na světě. A v tom odrazu dvěří vidím něco opravdu nechutně vyhlížejícího. Ošklivá malá blondýna žeroucí nechutný hamburger v papíru z konzumního království, z kterého div netekl omastek! Žrala a žrala a na další stanici přistoupil malej usmrkanej buřtík, co se s ní znal. Ta nechutná holka otevřela svá ústa narvaná rozmělněným konzumním šílenstvím a začala mu pravděpodobně něco vykládat. Otočila jsem se, ale v odrazu jsem to stále viděla. Ve chvíli, kde ta buchta ten papír nasáklý omastkem zmuchlala a narvala si ho do kapsy u kalhot, jsem čekala, že už bude mému utrpení konec, ale NEBYL nastal ŠOK! Ta nechutná, ošklivě vypadající a bezcitná buchta šáhla do tý svý kabelky a vytáhla další MCshit výrobek! Blecht! Rozbalila ho a ten smard dovál až ke mě. Narvala si ho do držky a žvejkala to jako kráva, pak jí ten malý fracek něco řekl a ona se začala smát, až jí to málem vypadávalo z držky! Velice znechuceně jsem se na ní otočila a chtěla jí vlepit facku, protože tohle by vážně mělo být trestné! Oba se na mě podívali a zírali. Jakoby jim připadalo uplně běžné jíst, nebo spíše žrát, zbytky střev zvířat z továrny narvané a usmažené v housce, která prošla již několika páry rukou. Lidi jsou vážně nechutný "lidi"! Následující stanice byla mou výstupní, ale tu facku jsem jí dát měla."

*nejspíše v listopadu roku 2006*

"Cestou ze školy chodím okolo autobusového nádraží. Když jsem tudy šla dnes, parta řidičů si vyprávěla historky o tom, jak jim nadávají lidé, kterým ujedou a nemohli se vynasmát. Ale tramvajoví řidiči jsou mnohem milejší. Jednou o sobotě či neděli jsem spolu s Dášou dobíhala tramvaj skoro jednu celou zastávku a hodný pan řidič tramvaje na nás počkal."