Jsme GËM. Jsme okouzlující. Jsme nadějné. Jsme vtipné, milé, krásné, talentovavé, jedinečné a nezapomenutelné. Z pochvy mi teče přímo Niagára při pohledu na nás konající umění. Máme absolutní tvůrčí volnost. Máme spoustu nápadů. Skvěle se bavíme. Mlijuji ty chvíle. Bla Bla Bla. Takže se to stalo samozdřejmě uplnou náhodou. Byl pátek My měli poslední chvíle, improvizaci nakonec, spěchalo se. Prý natočíme to.. Hm tak fajn proč ne viď.. Chce to něco extra.. Ha ha a máš to. Na zemi tam ležela klávesnice a naproti stál zaplý telefon. No a teďka to těm, co nejsou GËM, ráčím přeložit.
Klíčový okamžik si nás našel na jedné z našich pátečních zkoušek.Už jsme měli tak 15 minut do konce a řekli si, že dáme nějakou malou improvizaci nakonec. A tak se rozhlížíme a hledáme vhodné místo, kam umístit mobil, který by nás natáčel. /Nesledujete kriminálku Majami? Důkazy/ Naše zkušebna je taková malá místnost plná věcí a jedna z nich je bílá a je na stole. Kompjůtr Bílý Nefalšovaný Obecný. Je to svině. Měl holku... taky bílou. No a nechal jí. Chudinku ji přes usb odpojil. Jmenuje se Klávesnice. A jelikož pro tyhle holky máme občas pochopení, tak nás nepřekvapilo, že se přejedla zmrzliny a trpěla pocitem úzkostlivého postrádání nošení kapesních hodinek. Těch zlatejch víte.. A já měla osvícení. A pak se to všechno stalo. Holky hrály v netradiční sestavě (Sandra na kytaru, Markéta na basu a Majda byla za bicíma) a já stále se Sarah za mikrofónem. Sarah mačkala písmena na klávesnici a já je procítěně hláskovala. Od té doby Sarah hraje na klávesnici.