GËM
The x x
Aktualizace článku 16.11.2009 : Kytaristka Baria Qureshi opustila kapelu a pražský konzert se uskutečnil bez její přítomnosti.
Přemýšlela jsem, o kom napsat článek nejdříve.... sakra, pořád mi znějí v hlavě dialogy z textů britských nováčků The xx. Jsou to snoví zástupci nové vlny dubstepu, která se zdá snad všudy přítomná. Není to žádnej nářez, spíš poklidné plutí po dně kartonové krabice polepené izolepou, uprostřed rušného a velkého Londýna. Baví mě to. Uklidňuje. Pan baskytarista Oliver Sim není žádný velký zpěvák, spíš si jen tak brouká, jaké to je v partnerských vztazích občas naprd. Nicméně když se přidá slečna kytaristka Romy Madley Croft a spustí svým něžným, lehkým hláskem, je všechno v pořádku. Další dva členové jsou slečna kytaristka číslo dvě Baria Qureshi a Jamie Smith, mladý můž obsluhující zbylé instrumenty zavřené do malé elektronické krabičky. Crystalised je skladba, kterou mi stále přehrává mé podvědomí.
Přemýšlela jsem, o kom napsat článek nejdříve.... sakra, pořád mi znějí v hlavě dialogy z textů britských nováčků The xx. Jsou to snoví zástupci nové vlny dubstepu, která se zdá snad všudy přítomná. Není to žádnej nářez, spíš poklidné plutí po dně kartonové krabice polepené izolepou, uprostřed rušného a velkého Londýna. Baví mě to. Uklidňuje. Pan baskytarista Oliver Sim není žádný velký zpěvák, spíš si jen tak brouká, jaké to je v partnerských vztazích občas naprd. Nicméně když se přidá slečna kytaristka Romy Madley Croft a spustí svým něžným, lehkým hláskem, je všechno v pořádku. Další dva členové jsou slečna kytaristka číslo dvě Baria Qureshi a Jamie Smith, mladý můž obsluhující zbylé instrumenty zavřené do malé elektronické krabičky. Crystalised je skladba, kterou mi stále přehrává mé podvědomí.
Dalším důvodem proč jsem si zvolila The xx, je jejich středeční konzert v klubu 007 na Strahově. Pravděpodobně se mi nepodaří je vidět živě, lístky zmizely dříve, než jsem si stihla dát peníze stranou. Ne, to jsou výmluvy. Já většinou zkrátka sháním lístky až na místě před halou. Snad to ve středu výjde. Kdyby ne, tak aspoň přeji vám, kteří jdete, abyste si konzert užili. Ale bude vůbec? Dneska jsem zahlédla totiž článek o tom, že se v kapele pohádali nebo co a možná celé turné zruší. Uff. Kdo ví.
Kapela The xx vznikla v roce 2005 v Londýně, ale jejich debutová deska "xx" vyšla až letos v srpnu. Mohu ji doporučit spíše takovým poklidným, melancholickým lidem, kteří zrovna ani nechtějí moc přemýšlet, jelikož žádnou velkou hloubku jejich texty nemají. Jde spíš o momentální pocity. Jsou to jen věty, které zrovna běží po zdi za vámi a za chvíli se ztratí a vy už na ně nebudete druhý den myslet. Je to poklidné, hodí se mi to do tohodle studeného deštivého podzimu.
Oficiální stránky kapely
Myspace profil kapely
Oficiální stránky kapely
Myspace profil kapely
Tom a Jerry
Obnovování kmenových buněk mého blogu bylo pozvolna zahájeno. Tom a Jerry nedávno zahynuli při ropné havárii v Nevadě, a pro to bych těmto dvou slavným dědečkům chtěla věnovat můj dnešní příspěvek. In memoriam ze všech koutů světa.
Ovládli jsme Bandzone.cz
Vaše oblíbená kapela Strawberry Infused Romance letí rychlostí prasknutého igelitového sáčku mezi malými nepodstatnými planetkami a vrhá na ně svůj stín! Má za sebou první vystoupení v Plzeňském Divadle Pod Lampou (12.6.2009) a nyní se rozhodla dobýt Bandzone.cz !
Začátkem srpna světlo světa a hlavně reflektorů a prasátek z diskokoule spatřila nová hitovka "Ideální Boyfriend", kterou si tam jako jedinou můžete poslechnout. Pokud posloucháte ošklivou hudbu, je dost možné, že špatně slyšíte a neuslyšíte všechny nástroje ve stejné míře. Pokud byste si dovolili remcat, že neslyšíte, či nás chtěli slyšet kvalitněji, tak nám neprodleně napište, kde byste nám mohli sehnat nějaké nahrávání, vy chytrolíni. Všechny Vás milujeme. Přidejte si nás. Ahoj. SIR.
http://bandzone.cz/strawberryinfusedromance
Začátkem srpna světlo světa a hlavně reflektorů a prasátek z diskokoule spatřila nová hitovka "Ideální Boyfriend", kterou si tam jako jedinou můžete poslechnout. Pokud posloucháte ošklivou hudbu, je dost možné, že špatně slyšíte a neuslyšíte všechny nástroje ve stejné míře. Pokud byste si dovolili remcat, že neslyšíte, či nás chtěli slyšet kvalitněji, tak nám neprodleně napište, kde byste nám mohli sehnat nějaké nahrávání, vy chytrolíni. Všechny Vás milujeme. Přidejte si nás. Ahoj. SIR.
http://bandzone.cz/strawberryinfusedromance
Mé ego má hlad !
aneb blog má novou kategorii
Častý návštěvník mého blogu si možná již povšiml, že zde chybí jedna kategorie. Kategorii "GËM řeči" jsem částečně promazala, některé články přesunula jinam a ve finále ji přejmenovala na "Archiv Amatérské Agonie". Moje ego má totiž hlad a tak tato "nová" kategorie bude věnována mé tvorbě. Měla jsem nedávno první výstavu, mám dokončených i rozjetých spoustu projektů či jiných věcí a o všem bych tu chtěla napsat pár řádků.
A stále doufám, že si na blog udělám více času, už jen kvůli vám, kteří jej stále ještě občas navštívíte :)
A stále doufám, že si na blog udělám více času, už jen kvůli vám, kteří jej stále ještě občas navštívíte :)
Oslava 3. narozenin Malé Slečny Garai
fotografie z V.I.P. GËM Party
Mám pro Vás žhavé úlovky ze soukromého alba Malé slečny Garai. Tyto fotografie uvidíte pouze zde. Je to velmi pikantní záležitost, fotografie nebyly dosud zveřejněny, ale davy na ně natěšeně čekají velmi vytrvale. Nutno podotknout, že akce se konala 13. ledna 2009 a pozváni byli pouze její nejbližší přátelé a Magdalénka, V.I.P. členka fu*lubu!
"A teďka si něco přejte Malá slečno Garai!"
Všichni se bouřlivě radují !!
A nyní se může začít porcovat slavnostní puding. Malá slečna Garai zahájila hostinu a Magdalenka se celá poctěná ujala porcování.
Slavnostní vanilkový puding byl dvojpatrový a posypaný všemožnou dekorou. Zhotovila ho samotná Markétka, orginizátorka této oslavy!
Na této fotografii můžete vidět, jak se Elmo, ladička a Malá slečna Garai ve svém slavnsotním oblečení radují z dárků od Magdalenky :)
Pouze Ublížený Zajda byl v trochu jiné realitě.
A to je pro dnešek vše. Mylujte nás a lízejte lízátka ve tvaru penisu, foukejte bubliny a nezapomínejte na svou denní dávku pudingu ! A na závěr všichni ještě "Hodně kladných elektroood a barevných trsááátek, hodně štíííhlýých kabelů a konzertů, Maláá Slečnoo Garaaj!"
Narozeninový slavnostní vanilkový puding s ještě hořící svící.
"A teďka si něco přejte Malá slečno Garai!"
Všichni se bouřlivě radují !!
A nyní se může začít porcovat slavnostní puding. Malá slečna Garai zahájila hostinu a Magdalenka se celá poctěná ujala porcování.
Slavnostní vanilkový puding byl dvojpatrový a posypaný všemožnou dekorou. Zhotovila ho samotná Markétka, orginizátorka této oslavy!
Na této fotografii můžete vidět, jak se Elmo, ladička a Malá slečna Garai ve svém slavnsotním oblečení radují z dárků od Magdalenky :)
Pouze Ublížený Zajda byl v trochu jiné realitě.
A to je pro dnešek vše. Mylujte nás a lízejte lízátka ve tvaru penisu, foukejte bubliny a nezapomínejte na svou denní dávku pudingu ! A na závěr všichni ještě "Hodně kladných elektroood a barevných trsááátek, hodně štíííhlýých kabelů a konzertů, Maláá Slečnoo Garaaj!"
Čistě pánská záležitost
3.díl
Vzhledem k tomu, že většina stoupenců kultu GËM jsou vlastně stoupenkyně, tak ani pánské GËM trendy nejsou ještě moc rozvedeny. Spodní prádlo už jsme si ujasnili v předchozích dílech a String Emil (http://www.string-emil.de) je toho důkazem. V dnešním díle nepůjdeme ani nějak zvlášť do hlubin tajů pánské GËM módy, ale spíše ji jen tak zčechráme vírem slov hladinu (ale možná se i tak vyvolá vlna nadšení a uvidíme na ulicích odezvu).
Na fotografiích níže můžete na modelovi Woodym (fotografie květen 2008) si povšimnout, že model má svůj osobitý styl, který pod GËM nijak zvlášť nespadá, nicméně z něj i částečně budeme vycházet. Tudíš tedy základem je nátělník, pánové, jak si můžeme všimnout níže, náš model zvolil bílou barvu. Co se týče spodních partií, povšimněte si, že model má přes buřinku ležérně hozené gepardí spoďárky, což je trend loňského léta a zároveň méně častá verze nošení spodního prádla. Woody jde holt s dobou, berte si z něj příklad! Již zmiňovaná buřinka s černým kožíškem a bambulí se nosí i bez ohledu na roční dobu. V úvahu připadají i pletené čepice s nějakým netradičním motivem, dětské kšiltovky a barevné kloboučky. Čistě pánskou záležitostí jsou barevná trička s límečkem a přes ně barevný pletený svetřík či vesta s nějakým zvířátkem, či GËM výjevem, s různými vzory a nebo jen v jedovatých barvách. GËM jsou i vlastnoručně vyráběná trička s tématickými obrázky, trička s hrdiny z animovaných seriálů a tak dále. Pánové převážně nosí dlouhé kalhoty s barevnými záplatami, které opět mohou býti buď to různě pestrobarevné, či s dětskými hridny, dále kalhoty mohou obsahovat různé nažehlovací obrázky, mohou být zacákané barvou (nikoli spermatem pánové!-leda že by bylo fosforeskující) a také častým výjevem je, že pánové nosí přes kalhoty trenýrky. (A to nejen kalhoty, ale i dámy, pozor!) Nezbytností každého stoupence jsou sluneční brýle, u kterých platí, že čím nápaditější tím lepší, pánové většinou sázejí na barevná skla než na nápaditost.
Každý stoupenec kultu GËM by se měl oblékat tak, aby dával najevo svou osobitost. Náš model Woody je hudebník každým couvem a myslím, že z fotografií je to jasné na první pohled. Přesně tak by to bylo být. Takže když má někdo rád samolepky, tak... Rozumíme si. No to jsem ráda. Takže GËM zdar a zase někdy příště!
Děkuji Woodymu za pózování.
BONUS:
Na fotografiích níže můžete na modelovi Woodym (fotografie květen 2008) si povšimnout, že model má svůj osobitý styl, který pod GËM nijak zvlášť nespadá, nicméně z něj i částečně budeme vycházet. Tudíš tedy základem je nátělník, pánové, jak si můžeme všimnout níže, náš model zvolil bílou barvu. Co se týče spodních partií, povšimněte si, že model má přes buřinku ležérně hozené gepardí spoďárky, což je trend loňského léta a zároveň méně častá verze nošení spodního prádla. Woody jde holt s dobou, berte si z něj příklad! Již zmiňovaná buřinka s černým kožíškem a bambulí se nosí i bez ohledu na roční dobu. V úvahu připadají i pletené čepice s nějakým netradičním motivem, dětské kšiltovky a barevné kloboučky. Čistě pánskou záležitostí jsou barevná trička s límečkem a přes ně barevný pletený svetřík či vesta s nějakým zvířátkem, či GËM výjevem, s různými vzory a nebo jen v jedovatých barvách. GËM jsou i vlastnoručně vyráběná trička s tématickými obrázky, trička s hrdiny z animovaných seriálů a tak dále. Pánové převážně nosí dlouhé kalhoty s barevnými záplatami, které opět mohou býti buď to různě pestrobarevné, či s dětskými hridny, dále kalhoty mohou obsahovat různé nažehlovací obrázky, mohou být zacákané barvou (nikoli spermatem pánové!-leda že by bylo fosforeskující) a také častým výjevem je, že pánové nosí přes kalhoty trenýrky. (A to nejen kalhoty, ale i dámy, pozor!) Nezbytností každého stoupence jsou sluneční brýle, u kterých platí, že čím nápaditější tím lepší, pánové většinou sázejí na barevná skla než na nápaditost.
Každý stoupenec kultu GËM by se měl oblékat tak, aby dával najevo svou osobitost. Náš model Woody je hudebník každým couvem a myslím, že z fotografií je to jasné na první pohled. Přesně tak by to bylo být. Takže když má někdo rád samolepky, tak... Rozumíme si. No to jsem ráda. Takže GËM zdar a zase někdy příště!
Děkuji Woodymu za pózování.
BONUS:
Strawberry Infused Romance
nová kapela s velkou GËM budouctností
autorem fotografie je Pinkyes
A ano, je to tady! První bublina se rozplývá a přímo z ní vychází, neuvěřitelná, okouzlující Claudia Divine, má krásné slavnostní šaty a pomalu začíná dav dostávat do rytmu svými trefnými údery do pestrobarevné soupravy bicích. A na scénu příchází (a nebo se spíše potácí) další sladká přísada této snové kapely - Narcotic G [dʒiː], která ve své zelené paruce vymačkává na baskytaru nemotorně tu-du tu-du tu-dum a doprovází tím Claudiono bum bum bác cink-cink-cink! Davy se kolíbají do rytmu a vypají jako vlasy Malé mořské víly Ariely pod vodou. Začíná se to rozjížděť, jak když začne bublat puding na plotýnce. K zemi se blíží třetí bublina, ale pozor, no to je tedy opravdu neočekávané - bublina exploduje pár metrů nad zemí! Dav je zasypán hromadou konfet a dolu se snáší, na balónkách zavěšený Apfelmann a jeho ostré kytarové rify! Široko daleko se ozývá aplaus, lidé jsou v šoku, jásají, tleskají, tančí, baví se a Strawberry Infused Romance s nimi. Ale to zdaleka není vše, dámy a pánové, dolu se snáší všemi zářivými barvami hrající, prapodivné stíny vrhající, čtvrtá bublina! Ona snad vrhá stíny utíkajích barevných zvířátek, no je tohle možné?! Bublina přistala na zemi, otevřela se jako kosmická loď a z oblak neonově zářící páry přijíždí v nákupním vozíku éterická Candy Cat a její syntenzátory, vyluzující zvuky, kterým se dá těžko vůbec uvěřit pro jejich mimozemské tóny. Lidé jsou ohromeni a zakrátko počínají tančit jako roboti. Pátá poslední bublina se rozplyne ve spoustu malých duhových bublinek a v jejich víru se objeví John Jean Sweetlove se svou tamburýnou. Všichni jsou z nich unešeni a když J. J. Sweetlove spustí své taneční kreace a poté začne zpívat, všichni jsou v naprosté extázi. Říkám, budete je milovat.
A nyní verze pro fádní obecenstvo..
Plžeňsko-Pražská kapela Strawberry Infused Romance vznikla 9.11.08 díky velmi spontálnímu nápadu Huga/Honzi alias Johna Jeana Sweetlovea, který také působí jako zpěvák pražské kapely Lipless Lincoln and the Sinners. Huga/Honzu napadlo sestavit ze svých přátel a známých, kteří jsou na podobné vlně jako on, kapelu, která přepíše celou hudební GËM historii. (pozn. autorky : odkazuji na starší článek o tom, jak se vyznačují GËM kapely; kostými, scénky a ojedinělé hudební jevy atd..) Na kytaru hraje Apfelmann alias Martin, kytarista a zpěvák pražské kapely Wet Panties. Na baskytaru hraje Narcotic Dží, nebo-li jedna polovina Chlupatých Baletek, kytaristka hudebního projektu GËM's (viz články níže v této kategorii), který zanikl téměř před rokem. Za bicími sedí Claudia Divine, Kája/Vrápenec, baskytaristka legendárních plzeňských Dead Flowers, jedna polovina výborného hudeního projektu xx's a členka kapely Napoliho Rovnátka, navazující na populární show Napoli. Třešničkou na dortu je Candy Cat alias Pinkyes/Jája a její syntenzátory. Pinkyes dříve působila jako bubenice plzeňské kapely Dead Flowers, pak také již v zaniklé kapele The Edwards, nyní hraje v hudebním projektu Bluebrowns a především je druhou polovinou xx's!
První a zatím poslední zkouška proběhla 6.12.08 v Praze (což znamená, že další bude v Plzni), kdy vznikly už hnedka tři písně - Banánovej Koktejl, Bůček a Sex+Bubblegums+Rock'n'roll. Všechny jsou zaznamenány, nicméně, jelikož níže zveřejněná videa, jsem natáčela já, tak v nich není baskytara.
První a zatím poslední zkouška proběhla 6.12.08 v Praze (což znamená, že další bude v Plzni), kdy vznikly už hnedka tři písně - Banánovej Koktejl, Bůček a Sex+Bubblegums+Rock'n'roll. Všechny jsou zaznamenány, nicméně, jelikož níže zveřejněná videa, jsem natáčela já, tak v nich není baskytara.
Bůček
Banánovej Koktejl
Sex+Bubblegums+Rock'n'll
Baletky už vystřízlivěly
Sladcí stoupenci kultu GËM a zarostlí fanoušci Chlupatých Balatek,
dovoluji si vám oznámit převratnou informaci a to, že Baletky už vystřízlivěly! Je to téměř neuvěřitelné, ale opravdu je tomu tak. A nyní máte jedinečnou možnost dozvědět se, jak to vlastně bylo s emařským kolouškem. Jak tato plíseň byla vyrobena, z jakých sloučenin sestává a co přimělo Baletky ji pomocí zvláštního rituálu představit řadám vyvolených, (těmi vyvolenými myslíme především vás, jelikož máte vytříbený vkus, když jste fanoušky Chlupatých Baletek).
dovoluji si vám oznámit převratnou informaci a to, že Baletky už vystřízlivěly! Je to téměř neuvěřitelné, ale opravdu je tomu tak. A nyní máte jedinečnou možnost dozvědět se, jak to vlastně bylo s emařským kolouškem. Jak tato plíseň byla vyrobena, z jakých sloučenin sestává a co přimělo Baletky ji pomocí zvláštního rituálu představit řadám vyvolených, (těmi vyvolenými myslíme především vás, jelikož máte vytříbený vkus, když jste fanoušky Chlupatých Baletek).
++Zvratky zvrácené matky++
aneb Markétka a její kecy
Stačí malý okamžik a všechny mé plány, sny a iluze se rázem rozplynou. Stačí jeden malý okamžik a jsem uplně ztracena. Ztracená ve vlastních myšlenkách, slovech, činech a slzách. A věřte mi, že nikdy není nic podle mých představ. Říkám si, kdy naposled jsem měla duševní klid déle než týden? A nevzpomínám si, muselo to být už hodně dávno. Ale jeden týden jsem klid měla, byl to skvělý týden, ale vzal si svou daň. Vzal si ji teď.
Ty otupělé okamžiky, kdy jen sedím opřená o zeď a příjdu si hrozně maliká, když stop je tak vysoko. Příjdu si hrozně malinká vedle toho všeho. Jen tak sedím a nevnímám čas, cítím jen tu palčivou bolest na povrchu své kůže a nechávám čas plynnout dál. Vlastně si v té chvíli člověk neuvědomuje naprosto nic. Ne... to není pravda. Jednu věc jsem měla pořád před sebou, příčinu tohodle všeho, člověka co mi dal naději, která teďka už neexistuje.
Včerejší noc skončila a spolu s ní má naděje, má chuť do života, která v posledních dnech byla, jelikož jsem si naivně myslela, že to, kam se můj život ubírá, má nějaký smysl. Dával mi sílu, byl mou oporou, byl ztělesněním všech mých ideálů a přišlo mi, že on jediný ví, o čem mluvím. Nepotřebovali jsme ani jeden nikdy nic vysvětlovat, jelikož jsme jeden druhého ihned pochopili. Doplňovali jsme se. Byli jsme tuze skvostná dvojce.
Ale to všechno už je pryč. Nesnáším to ráno, kdy se probudím s palčivou bolestní kůže, s parádní kocovinou, zaschlou krví různě po těle a mém okolí, s pocitem, že vstávám do prázdného, šedého dne. Stojím pak v pokoji, kde jsem ještě před pár hodinami zničila spoustu věcí, které nemohly za to, že mi ho připomínají. Klepu z okna povlečení a mám snad pocit, že tak sklepu ze sebe všechny ty pocity, hážu jej na zem, jako bych doufala, že takhle dokáži zahodit i mé city k němu. Musím se toho všeho zbavit. Nechci už cítit jeho vůni, až budu ulehat do postele, nechci ho slyšet v každé písni, kterou jsme spolu poslouchali, nechci si ho spojovat s filmy, které jsme viděli, nechci si ho spojovat s místy, kde jsme byli, s fotografiemi, které jsme dělali spolu, s obrazem, který měl patřit jemu. Chci zapomenout. Ale za pár hodin odjíždím na místa, kde ho z hlavy nedostanu. Děsím se toho, co mě zase popadne. Bojím se, kam mě to mé zoufalství donese. Na své sedumnáctiny v Paříži holt asi nikdy nezapomenu---><----
Ty otupělé okamžiky, kdy jen sedím opřená o zeď a příjdu si hrozně maliká, když stop je tak vysoko. Příjdu si hrozně malinká vedle toho všeho. Jen tak sedím a nevnímám čas, cítím jen tu palčivou bolest na povrchu své kůže a nechávám čas plynnout dál. Vlastně si v té chvíli člověk neuvědomuje naprosto nic. Ne... to není pravda. Jednu věc jsem měla pořád před sebou, příčinu tohodle všeho, člověka co mi dal naději, která teďka už neexistuje.
Včerejší noc skončila a spolu s ní má naděje, má chuť do života, která v posledních dnech byla, jelikož jsem si naivně myslela, že to, kam se můj život ubírá, má nějaký smysl. Dával mi sílu, byl mou oporou, byl ztělesněním všech mých ideálů a přišlo mi, že on jediný ví, o čem mluvím. Nepotřebovali jsme ani jeden nikdy nic vysvětlovat, jelikož jsme jeden druhého ihned pochopili. Doplňovali jsme se. Byli jsme tuze skvostná dvojce.
Ale to všechno už je pryč. Nesnáším to ráno, kdy se probudím s palčivou bolestní kůže, s parádní kocovinou, zaschlou krví různě po těle a mém okolí, s pocitem, že vstávám do prázdného, šedého dne. Stojím pak v pokoji, kde jsem ještě před pár hodinami zničila spoustu věcí, které nemohly za to, že mi ho připomínají. Klepu z okna povlečení a mám snad pocit, že tak sklepu ze sebe všechny ty pocity, hážu jej na zem, jako bych doufala, že takhle dokáži zahodit i mé city k němu. Musím se toho všeho zbavit. Nechci už cítit jeho vůni, až budu ulehat do postele, nechci ho slyšet v každé písni, kterou jsme spolu poslouchali, nechci si ho spojovat s filmy, které jsme viděli, nechci si ho spojovat s místy, kde jsme byli, s fotografiemi, které jsme dělali spolu, s obrazem, který měl patřit jemu. Chci zapomenout. Ale za pár hodin odjíždím na místa, kde ho z hlavy nedostanu. Děsím se toho, co mě zase popadne. Bojím se, kam mě to mé zoufalství donese. Na své sedumnáctiny v Paříži holt asi nikdy nezapomenu---><----
Záhada matčina květinového záhonu
Kolik želatinových dinasaurusů se vejde do matčina květinového záhonu?
18.4.2008
V tom co bude následovat níže nehledejte žádné zázraky a nebuďte plni očekávání nějakého toho umění, což je dneska poměrně diskutabilní pojem. Jedná se o spontální věc, která je k mé veliké škodě zachycena jedním starším digitálním fotoaparátem, který podlehl alkoholismu a vidí svět dost rozostřeně. Záhada matčina květinového záhonu je už mnohým podvědomě známa. V původní verzi, kterou může párset vyvolených znát z myspace, vyprávělo šedesát fotografií jeden dobrodužný příběh. Nyní ho budu vyprávět spíše já a fotografie se stanou doplňujícími.
Markétka otevřela lednici a vybafl na ní červený tyranosaurus. Vyjekla a nechajíc lednici otevřenou utikala z bytu ven. A tak to všechno začalo. Markétku pronásledovaly hlasy rozkvetlých tulipánů.
Nechtěla, ale nakonec šňůru podlezla. Pak nabrala zhluboka vzduch do plic a rozhledla se. Matčin květinový záhon byl jen pár kroků od ní a jeho kořeny jí zpodzemě lechtaly na holých nohou.
V tom co bude následovat níže nehledejte žádné zázraky a nebuďte plni očekávání nějakého toho umění, což je dneska poměrně diskutabilní pojem. Jedná se o spontální věc, která je k mé veliké škodě zachycena jedním starším digitálním fotoaparátem, který podlehl alkoholismu a vidí svět dost rozostřeně. Záhada matčina květinového záhonu je už mnohým podvědomě známa. V původní verzi, kterou může párset vyvolených znát z myspace, vyprávělo šedesát fotografií jeden dobrodužný příběh. Nyní ho budu vyprávět spíše já a fotografie se stanou doplňujícími.
Markétka otevřela lednici a vybafl na ní červený tyranosaurus. Vyjekla a nechajíc lednici otevřenou utikala z bytu ven. A tak to všechno začalo. Markétku pronásledovaly hlasy rozkvetlých tulipánů.
Hlasy si nedaly pokoje a okupovaly její mozek. Kolik želatinových dinasaurusů je potřeba k zaplnění maminčina záhonu tulipánů? Tahle otázka ji vyhnala z baráku pryč. Ocitla před děsivou nástrahou, čelila totiž prádelní šňůře s pyžami starých pánů.
"Nyní té záhadě příjdu na kloub... Polezu jí po kloubech?... Po kolenou? Nyní polezu po kolenou a budu hledat záhadu." a jak Markétka řekla, tak udělala...
Důkladně zkoumala květinový ráj, ale tulipánů se jí nedostávalo. Kde jsou tulipány? Kde jsou tulipány? Mračila se Markétka. Byla pro svůj neúspěch celá rozmrzelá, proto se rozhodla ulehnout do kvetinového záhonu a spát. Možná ve snech Markétka najde odpověď na své otázky. Ulehla mezi kvítí. Zavřela oči. Na nic nemyslela. Jenže jak tam tak ležela, cítila, že ji něco bodá do zad a způsobuje jí to velmi nepříjemný pocit. Prudce se zvedla a plna podezření, že je to kámen se otočila.
Kámen to byl, ale nebyl rozhodně sám. Markétka ulehla na strevíce své matky!
Ve střevících byla spousta želatynových dinasaurusu. Tulipány musí být blízko! Markétka šáhla po střevících, opřásila je a poté je nazula.
"Pasují mi." ohlásila Markétka světu po jejich nazutí. Květinové střevíce její matky by jí měly zavédst k tulipánovému záhonu. Ano. Tyhle střevíce jí tam dovedou. A opravdu, Markétce se zdálo, že cestu už zná. Již brzy zjistí, kolik je potřeba želatynových dinasaurusů k zaplnění matčina záhonu tulipánů
.
Markétka brzo našla tulipány, které hledala a tak nastala chvíle dlouho očekávaná..
Markétka jde vyměřovat, počítat dinasaury a bloumat nad celou záhadou.
Sedí, hledí a počítá.. neznalost matematiky si vyčítá.
Přišlo ji to celé moc legrační a uplně zapoměla na závažnost celé téhle hádanky.
Kolik želatinových dinasaurusů se vejde do matčina záhonů tulipánů?
"Jeden Dinasaur na jeden květ? Tři Dinasaurové na tři?" pak se ale Markétka zamyslila a později řekla "Ikdyž to by bylo moc snadné, odpověď zní určitě jinak."
"Ale jak? Jak zní, Markétko? Pověz nám, jak. Pověznám to." šeptaly zase ty hlasy. Šeptaly to zlé hlasy, hlasy zlých rozkvetlých tulipánů, které ji zavedly až sem.
"Tři Dinasaurové na čtyři květy?"
Markétka opravdu nevěděla.
"Tři Dinasauři na tři květy, jedna noha čtvrt nohy?"
Markétku z těch počtů uplně rozbolela hlava. Vše se jí roztýkalo a znělo někde v dálce. Ale paní profesorku Olgu Vedrovou měla vždycky ráda, víte. Ještě to zkusí..
"Čtyři Dinasaurusové na čtyři tulipány?"
A Dinasaurové z toho byli celí popletení.
"Koukám, že vás to dost popletlo. ... Ale musíte toho nechat! Jinak záhadu nikdy nerozluštíme a budete muset zemřít!"
A měla pravdu. Záhada nebude nikdy rozluštěna, nikdy se nedovíme, jak zní správná odpověď. Markétka selhala a rozkvetlé tulipány se radují. Dinasaury čeká smrt a Markétku trest, ohavný trest, který jí poznamená... navždy!
A tak Markétka utíkala daleko, daleko pryč od matčina záhonu tulipánů.
Ale před rozsudkem neutečeš Markétko. Stromy Tě budou chytat svými větvemi a růže Ti budou cestu zabraňovat svými trny.
Markétko, růže nepřelstíš.. tahle nemá jen čtyři trny jako ta Princova. A i kdyby měla, pořád jsou to trny.
Ale Markétka utíkala dál a zastavila se až před květinami, které jí někěho připomínaly..
Stála před nimi a zasněně na ně hleděla. Bylo to krásné vzpomínání.
Byly to totiž nezapomenutelné časy a jedinečný člověk.
Rozhlížela se.. Nikde nic. Najednou byl okolo klid, až přímo děsivý klid, který jí obletoval a maskujíc se zpěvem ptactva zkrýval nějaké tajemství. Markétka z toho byla nesvá. Přeci jen je to podivné.
Možná rozkvetlým tulipánům konečně utekla. Snažila se tomu věřit a přiklekla si ke květinám. Přivonila k nim a usmála se.
Jejich vůně pálí v nosní dírce, ale méně než vůně tulipánů. Vběhne až do dutin a poblázní mozek. Tekly Markétce slzy a s úsměvem uléhala do trávy pod květiny. Byla v jiném světě. Ve světe, kde je všechno krásné a zdá se, že čas se zastavil. Markétka si myslí, že díky snům se můžeme poznat. Sny jsou výplody našich myšlenek.. propletené, obrácené vzhůru nohami a puštěné pozpátku.
Uběhl nějaký čas, než se Markétka vrátila z Říše za zrcadlem zpět mezi nás. Necítila svou tvář. Mohla se praštit, aniž by ji to bolelo. Měla pocit, že je nezranitelná. Měla pocit, že ji nic nezlomí a neublíží. A pak se rozhlédla. Stuhl jí ten její úsměv. Byla na uplně neznámém místě. Hrůza jí slídila v mysli, když se marně snažila rozpomenout, jak se sem mohla tak asi dostat. A pak uslyšela zlověstný smích. Smích, který otřásl celým jejím tělem... Byl to smích rozkvetlých tulipámů.
Smáli se. Stonky ji obmotávaly, šeptali jí "Trestu neunikneš.. trestu neunikneš, Markétko".
Co se má stát, se stane. Markétce vše začalo doucházet, ale bylo příliš pozdě. Vždy je příliš pozdě na to, aby se věci napravovaly.
A Markétky trestem bylo, sežrat dinasaurusů kilo. Všechny je pozřít zaživa, jinak sledovat jejich týrání a pak to své.
Toť byl tedy její trest, nejkrutější, který ji mohl potkat.
Ale jak je tak jedla..., naprosto zešílela! Jako by nestačil ten šok při návratu z Říše za Zrcadlem, ony ji ještě otráví červené rozkvetlé květy.
Nic nevnímala a na vše zapomínala. Tančila s rozkvetlými tulipány.
"Díky tulipánům nestárne má pleť tak rychle."
Časem jí tulipány navlékly do bíla a očíslovali ji. Tančí s nimi chodbami svého paláce a vlasy jí létají okolo těla.
Měla totiž až moc ráda svou Říši za zrcadlem. Asi neměla poslouchat rozkvetlé tulipány ve své hlavě.
------------------------------------------
A tak se ptám, je-li bláznovství doživotním trestem či darem. Říkám si, že je lepší,
na nějaké hádanky neznat odpověď, jelikož cesta k poznání dovedla Markétku k šílenství a dinasaurusy do hrobu...
Rozkvetlé tulipány jsou zlé. Proč právě Markétka se musela stát obětí tohodle všeho? Rozkvetlé tulipány jsou jedovaté, snadno Markétce nasadily pouta závislosti..
Ale Markétka je přelstila, posledního dinasauruse si chytře schovala. A když ji přestalo bavit tančení v dlouhých prázdných chodbách jejího paláce,
nošení volných bílých šatů a číselného náramku, koukání skrz zamřížované okno na měsíc, vycházky s jejími služkami po zahradě a spousta dalších věcí. Snědla posledního dinasauruse, který byl něčím zvláštní a vysvobodila se.
Kaménky v hlíně se jí zarývaly do kolen, která se blížila k prvním kvítkům. Před záhonkem se Markétka zastavila, jelikož nevěděla, co má dál dělat... a tak zmateně koukala po květinách. Byly nádherné a Markétka neodolala a nahla se k jedné chtíc k ní přivonět, jenže květina na ní zamrkala a oslovila ji "Dobré odpoledne Markétko, musíš najít poupata tulipánů, dřív než rozkvetou". Markétku to tak polekalo, že se ani nezmohla na sebemenší reakci.
Důkladně zkoumala květinový ráj, ale tulipánů se jí nedostávalo. Kde jsou tulipány? Kde jsou tulipány? Mračila se Markétka. Byla pro svůj neúspěch celá rozmrzelá, proto se rozhodla ulehnout do kvetinového záhonu a spát. Možná ve snech Markétka najde odpověď na své otázky. Ulehla mezi kvítí. Zavřela oči. Na nic nemyslela. Jenže jak tam tak ležela, cítila, že ji něco bodá do zad a způsobuje jí to velmi nepříjemný pocit. Prudce se zvedla a plna podezření, že je to kámen se otočila.
Kámen to byl, ale nebyl rozhodně sám. Markétka ulehla na strevíce své matky!
Ve střevících byla spousta želatynových dinasaurusu. Tulipány musí být blízko! Markétka šáhla po střevících, opřásila je a poté je nazula.
"Pasují mi." ohlásila Markétka světu po jejich nazutí. Květinové střevíce její matky by jí měly zavédst k tulipánovému záhonu. Ano. Tyhle střevíce jí tam dovedou. A opravdu, Markétce se zdálo, že cestu už zná. Již brzy zjistí, kolik je potřeba želatynových dinasaurusů k zaplnění matčina záhonu tulipánů
.
Markétka brzo našla tulipány, které hledala a tak nastala chvíle dlouho očekávaná..
Markétka jde vyměřovat, počítat dinasaury a bloumat nad celou záhadou.
Sedí, hledí a počítá.. neznalost matematiky si vyčítá.
Přišlo ji to celé moc legrační a uplně zapoměla na závažnost celé téhle hádanky.
Kolik želatinových dinasaurusů se vejde do matčina záhonů tulipánů?
"Jeden Dinasaur na jeden květ? Tři Dinasaurové na tři?" pak se ale Markétka zamyslila a později řekla "Ikdyž to by bylo moc snadné, odpověď zní určitě jinak."
"Ale jak? Jak zní, Markétko? Pověz nám, jak. Pověznám to." šeptaly zase ty hlasy. Šeptaly to zlé hlasy, hlasy zlých rozkvetlých tulipánů, které ji zavedly až sem.
"Tři Dinasaurové na čtyři květy?"
Markétka opravdu nevěděla.
"Tři Dinasauři na tři květy, jedna noha čtvrt nohy?"
Markétku z těch počtů uplně rozbolela hlava. Vše se jí roztýkalo a znělo někde v dálce. Ale paní profesorku Olgu Vedrovou měla vždycky ráda, víte. Ještě to zkusí..
"Čtyři Dinasaurusové na čtyři tulipány?"
A Dinasaurové z toho byli celí popletení.
"Koukám, že vás to dost popletlo. ... Ale musíte toho nechat! Jinak záhadu nikdy nerozluštíme a budete muset zemřít!"
A měla pravdu. Záhada nebude nikdy rozluštěna, nikdy se nedovíme, jak zní správná odpověď. Markétka selhala a rozkvetlé tulipány se radují. Dinasaury čeká smrt a Markétku trest, ohavný trest, který jí poznamená... navždy!
A tak Markétka utíkala daleko, daleko pryč od matčina záhonu tulipánů.
Ale před rozsudkem neutečeš Markétko. Stromy Tě budou chytat svými větvemi a růže Ti budou cestu zabraňovat svými trny.
Markétko, růže nepřelstíš.. tahle nemá jen čtyři trny jako ta Princova. A i kdyby měla, pořád jsou to trny.
Ale Markétka utíkala dál a zastavila se až před květinami, které jí někěho připomínaly..
Stála před nimi a zasněně na ně hleděla. Bylo to krásné vzpomínání.
Byly to totiž nezapomenutelné časy a jedinečný člověk.
Rozhlížela se.. Nikde nic. Najednou byl okolo klid, až přímo děsivý klid, který jí obletoval a maskujíc se zpěvem ptactva zkrýval nějaké tajemství. Markétka z toho byla nesvá. Přeci jen je to podivné.
Možná rozkvetlým tulipánům konečně utekla. Snažila se tomu věřit a přiklekla si ke květinám. Přivonila k nim a usmála se.
Jejich vůně pálí v nosní dírce, ale méně než vůně tulipánů. Vběhne až do dutin a poblázní mozek. Tekly Markétce slzy a s úsměvem uléhala do trávy pod květiny. Byla v jiném světě. Ve světe, kde je všechno krásné a zdá se, že čas se zastavil. Markétka si myslí, že díky snům se můžeme poznat. Sny jsou výplody našich myšlenek.. propletené, obrácené vzhůru nohami a puštěné pozpátku.
Uběhl nějaký čas, než se Markétka vrátila z Říše za zrcadlem zpět mezi nás. Necítila svou tvář. Mohla se praštit, aniž by ji to bolelo. Měla pocit, že je nezranitelná. Měla pocit, že ji nic nezlomí a neublíží. A pak se rozhlédla. Stuhl jí ten její úsměv. Byla na uplně neznámém místě. Hrůza jí slídila v mysli, když se marně snažila rozpomenout, jak se sem mohla tak asi dostat. A pak uslyšela zlověstný smích. Smích, který otřásl celým jejím tělem... Byl to smích rozkvetlých tulipámů.
Smáli se. Stonky ji obmotávaly, šeptali jí "Trestu neunikneš.. trestu neunikneš, Markétko".
Co se má stát, se stane. Markétce vše začalo doucházet, ale bylo příliš pozdě. Vždy je příliš pozdě na to, aby se věci napravovaly.
A Markétky trestem bylo, sežrat dinasaurusů kilo. Všechny je pozřít zaživa, jinak sledovat jejich týrání a pak to své.
Toť byl tedy její trest, nejkrutější, který ji mohl potkat.
Ale jak je tak jedla..., naprosto zešílela! Jako by nestačil ten šok při návratu z Říše za Zrcadlem, ony ji ještě otráví červené rozkvetlé květy.
Nic nevnímala a na vše zapomínala. Tančila s rozkvetlými tulipány.
"Díky tulipánům nestárne má pleť tak rychle."
Časem jí tulipány navlékly do bíla a očíslovali ji. Tančí s nimi chodbami svého paláce a vlasy jí létají okolo těla.
Měla totiž až moc ráda svou Říši za zrcadlem. Asi neměla poslouchat rozkvetlé tulipány ve své hlavě.
------------------------------------------
A tak se ptám, je-li bláznovství doživotním trestem či darem. Říkám si, že je lepší,
na nějaké hádanky neznat odpověď, jelikož cesta k poznání dovedla Markétku k šílenství a dinasaurusy do hrobu...
Rozkvetlé tulipány jsou zlé. Proč právě Markétka se musela stát obětí tohodle všeho? Rozkvetlé tulipány jsou jedovaté, snadno Markétce nasadily pouta závislosti..
Ale Markétka je přelstila, posledního dinasauruse si chytře schovala. A když ji přestalo bavit tančení v dlouhých prázdných chodbách jejího paláce,
nošení volných bílých šatů a číselného náramku, koukání skrz zamřížované okno na měsíc, vycházky s jejími služkami po zahradě a spousta dalších věcí. Snědla posledního dinasauruse, který byl něčím zvláštní a vysvobodila se.
Dnes je tomu jeden rok
a já na to ráda vzpomínám
Uplynul rok od mého prvního výletu do Plzně. Jela jsem s baletkou navštívit její ozdoby a skvosty, nebo-li slečny z Dead Flowers a jejich nejbližší. Bylo to pohádkové.
Ale uplynul rok a květy mrtvých květin se proměnily v prach. Název Dead Flowers se časem změnil na francouzské vznešeně znějící Les Fleur Plastiques. Ještě jako Dead Flowers už za sebou měly první nahrávání ve studiu, jenž na internetu vystřídalo nahrávky pořizované přímo děvčaty v jejich zkušebně /ty mám stejně nejraději, kdybyste chtěli, tak je mám stáhnuté z bandzone/ a to je k poslechnutí zde LFP a jejich poslední konzert s bubenicí Pinkyes jsem navštívila na xixaofestu vloni na podzim. Fotografie naleznete ve starších příspvěcích a videa stojí docela za starou belu. Nicméně tady je jejich cover od Babes in Toyland, Bruise Violet.
Les Fleurs Plastiques
Po odchodu Pinkyes je to takové všelijaké a hodně se experimentuje. LFP už jen ve dvou přijízdějí opět konzertovat do Prahy, a to do klubu Mljen, kde vystoupí s posilami v podobě dvou chlapců z Afterspoon. Zvládly to a i přes to, že měly na nazkoušení neskutečně málo času. Jak to celé znělo, si můžete poslechnou na jejich tehdejším bandzone profilu a fotografie naleznete v archívu mého blogu.
Smutné. Neuplyne dlouhá doba a kapela opět mění název. Je to někdy v zimě, kdy se slečny přejmenují na Naked Factory. Pod tímto názvem hrají 26.1.2008 v Plzeňské lampě, což se domnívám, že byl uplně poslední konzert. Kapela se totiž 27.2.2008 oficiálně rozpadá... Je to smutné. Útěchou mi však jsou hudební projekty, v kterých bývalé členky působí. Zpěvačka a kytaristka Laví nyní působí v kouzelném Odeur de Violettes. Pinkyes je ve "skromné kapele sestávající ze dvou dívek a jednoho kocoura" nesoucí název BlueBrowns a spolu s baskytaristkou Kájou Vrápencem mají projekt xx's. Určitě byste to měli slyšet :)
Ale uplynul rok a květy mrtvých květin se proměnily v prach. Název Dead Flowers se časem změnil na francouzské vznešeně znějící Les Fleur Plastiques. Ještě jako Dead Flowers už za sebou měly první nahrávání ve studiu, jenž na internetu vystřídalo nahrávky pořizované přímo děvčaty v jejich zkušebně /ty mám stejně nejraději, kdybyste chtěli, tak je mám stáhnuté z bandzone/ a to je k poslechnutí zde LFP a jejich poslední konzert s bubenicí Pinkyes jsem navštívila na xixaofestu vloni na podzim. Fotografie naleznete ve starších příspvěcích a videa stojí docela za starou belu. Nicméně tady je jejich cover od Babes in Toyland, Bruise Violet.
Les Fleurs Plastiques
Po odchodu Pinkyes je to takové všelijaké a hodně se experimentuje. LFP už jen ve dvou přijízdějí opět konzertovat do Prahy, a to do klubu Mljen, kde vystoupí s posilami v podobě dvou chlapců z Afterspoon. Zvládly to a i přes to, že měly na nazkoušení neskutečně málo času. Jak to celé znělo, si můžete poslechnou na jejich tehdejším bandzone profilu a fotografie naleznete v archívu mého blogu.
Smutné. Neuplyne dlouhá doba a kapela opět mění název. Je to někdy v zimě, kdy se slečny přejmenují na Naked Factory. Pod tímto názvem hrají 26.1.2008 v Plzeňské lampě, což se domnívám, že byl uplně poslední konzert. Kapela se totiž 27.2.2008 oficiálně rozpadá... Je to smutné. Útěchou mi však jsou hudební projekty, v kterých bývalé členky působí. Zpěvačka a kytaristka Laví nyní působí v kouzelném Odeur de Violettes. Pinkyes je ve "skromné kapele sestávající ze dvou dívek a jednoho kocoura" nesoucí název BlueBrowns a spolu s baskytaristkou Kájou Vrápencem mají projekt xx's. Určitě byste to měli slyšet :)
Doporučuji navštívit :
zápisník mladé pozorovatelky
Den, kdy jsem tento zápisník založila bych datovala tak rok a půl zpět. Bylo to na podzim roku 2006 a já jsem potřebovala někam zapisovat mé dojmy. Založila jsem si nový deník. Já mám spoustu deníků...však víte.
Ale stejně jako u většiny, mi to nevydrželo moc dlouho. Deník jsem jednoho dne zavřela a uložila mezi spousty popsaných listů, které zahlcují můj pokoj. Ale nedávno jsem šla po ulici a potkala se s pocitem, který mi dal jasně najevo, že ten zápisník musím z těch listů zase projednou vyhrabat a psát dál na jeho linkované listy. Chci vás seznámit s tím, co stojí na prvních stránkách.
*pravděpodobně říjen 2006*
"No to je pohoršující a nechutné! Seděla jsem v metru na lavičce s Emily na klíně a přisedne si urousaná starší ženská a začne se cpát studenýma karbanátkama. Udělalo se mi opravdu velice špatně. Ten zápach z karbanátků se linul celým mým okolím. Ženská mlaskala a ládovala se dál. Už jsem se chystala jí říct, jak moc je mi z ní blbě, ale přijelo metro a ona si olízla celou ruku a odešla. Blé, to byl hrozný zážitek."
1.11.2006
Byla jsem svědkem další nechutné podívané. Opět se vše odehrávalo v metru. Nastoupily jsme s Emily do prvního vagónu. Chytla jsem se tyče u dveří, koukala na vás a poslouchala to nejkrásnější album na světě. A v tom odrazu dvěří vidím něco opravdu nechutně vyhlížejícího. Ošklivá malá blondýna žeroucí nechutný hamburger v papíru z konzumního království, z kterého div netekl omastek! Žrala a žrala a na další stanici přistoupil malej usmrkanej buřtík, co se s ní znal. Ta nechutná holka otevřela svá ústa narvaná rozmělněným konzumním šílenstvím a začala mu pravděpodobně něco vykládat. Otočila jsem se, ale v odrazu jsem to stále viděla. Ve chvíli, kde ta buchta ten papír nasáklý omastkem zmuchlala a narvala si ho do kapsy u kalhot, jsem čekala, že už bude mému utrpení konec, ale NEBYL nastal ŠOK! Ta nechutná, ošklivě vypadající a bezcitná buchta šáhla do tý svý kabelky a vytáhla další MCshit výrobek! Blecht! Rozbalila ho a ten smard dovál až ke mě. Narvala si ho do držky a žvejkala to jako kráva, pak jí ten malý fracek něco řekl a ona se začala smát, až jí to málem vypadávalo z držky! Velice znechuceně jsem se na ní otočila a chtěla jí vlepit facku, protože tohle by vážně mělo být trestné! Oba se na mě podívali a zírali. Jakoby jim připadalo uplně běžné jíst, nebo spíše žrát, zbytky střev zvířat z továrny narvané a usmažené v housce, která prošla již několika páry rukou. Lidi jsou vážně nechutný "lidi"! Následující stanice byla mou výstupní, ale tu facku jsem jí dát měla."
*nejspíše v listopadu roku 2006*
"Cestou ze školy chodím okolo autobusového nádraží. Když jsem tudy šla dnes, parta řidičů si vyprávěla historky o tom, jak jim nadávají lidé, kterým ujedou a nemohli se vynasmát. Ale tramvajoví řidiči jsou mnohem milejší. Jednou o sobotě či neděli jsem spolu s Dášou dobíhala tramvaj skoro jednu celou zastávku a hodný pan řidič tramvaje na nás počkal."
Ale stejně jako u většiny, mi to nevydrželo moc dlouho. Deník jsem jednoho dne zavřela a uložila mezi spousty popsaných listů, které zahlcují můj pokoj. Ale nedávno jsem šla po ulici a potkala se s pocitem, který mi dal jasně najevo, že ten zápisník musím z těch listů zase projednou vyhrabat a psát dál na jeho linkované listy. Chci vás seznámit s tím, co stojí na prvních stránkách.
*pravděpodobně říjen 2006*
"No to je pohoršující a nechutné! Seděla jsem v metru na lavičce s Emily na klíně a přisedne si urousaná starší ženská a začne se cpát studenýma karbanátkama. Udělalo se mi opravdu velice špatně. Ten zápach z karbanátků se linul celým mým okolím. Ženská mlaskala a ládovala se dál. Už jsem se chystala jí říct, jak moc je mi z ní blbě, ale přijelo metro a ona si olízla celou ruku a odešla. Blé, to byl hrozný zážitek."
1.11.2006
Byla jsem svědkem další nechutné podívané. Opět se vše odehrávalo v metru. Nastoupily jsme s Emily do prvního vagónu. Chytla jsem se tyče u dveří, koukala na vás a poslouchala to nejkrásnější album na světě. A v tom odrazu dvěří vidím něco opravdu nechutně vyhlížejícího. Ošklivá malá blondýna žeroucí nechutný hamburger v papíru z konzumního království, z kterého div netekl omastek! Žrala a žrala a na další stanici přistoupil malej usmrkanej buřtík, co se s ní znal. Ta nechutná holka otevřela svá ústa narvaná rozmělněným konzumním šílenstvím a začala mu pravděpodobně něco vykládat. Otočila jsem se, ale v odrazu jsem to stále viděla. Ve chvíli, kde ta buchta ten papír nasáklý omastkem zmuchlala a narvala si ho do kapsy u kalhot, jsem čekala, že už bude mému utrpení konec, ale NEBYL nastal ŠOK! Ta nechutná, ošklivě vypadající a bezcitná buchta šáhla do tý svý kabelky a vytáhla další MCshit výrobek! Blecht! Rozbalila ho a ten smard dovál až ke mě. Narvala si ho do držky a žvejkala to jako kráva, pak jí ten malý fracek něco řekl a ona se začala smát, až jí to málem vypadávalo z držky! Velice znechuceně jsem se na ní otočila a chtěla jí vlepit facku, protože tohle by vážně mělo být trestné! Oba se na mě podívali a zírali. Jakoby jim připadalo uplně běžné jíst, nebo spíše žrát, zbytky střev zvířat z továrny narvané a usmažené v housce, která prošla již několika páry rukou. Lidi jsou vážně nechutný "lidi"! Následující stanice byla mou výstupní, ale tu facku jsem jí dát měla."
*nejspíše v listopadu roku 2006*
"Cestou ze školy chodím okolo autobusového nádraží. Když jsem tudy šla dnes, parta řidičů si vyprávěla historky o tom, jak jim nadávají lidé, kterým ujedou a nemohli se vynasmát. Ale tramvajoví řidiči jsou mnohem milejší. Jednou o sobotě či neděli jsem spolu s Dášou dobíhala tramvaj skoro jednu celou zastávku a hodný pan řidič tramvaje na nás počkal."
První pražský ZOMBIEWALK
Veškeré potřebné informace si můžete zjsitit na www.zombiewalk.cz :) Tím se mi zdržovat nebudeme.
Akce se konala 17. května 2008. Já se jí nakonec v přestrojení nezúčastnila, a proč to je uplně jedno. Nicméně pohledu na tuhle dekadentní šou jsem si ujít nechat nemohla. Lidé okolo a především cizinci byli z 680 lidí oděných do kostýmů zombií v naprosté extázi. Spousta lidí doprovázela celý tento průvod, aby viděla, co bude na jeho konci. Spousta lidí absolutně nechápala tenhle průvod mrtvolně se táhnoucích zrůd, který lemovala salva fotoaparátů. Děti plakaly, taxikáři se smáli, japonci nadskakovali nadšením, policie se taky smála a hlídala přechody, aby se z jedné mrtvoly nestala třeba ječící hlava a pohýbající tělo... všude se od lidu ozývaly otázky typu "Is this typical for Czech?" "To je zase nějakej emo sraz?" "Mami, to je ten pán z kostela?" . Bylo to nezapomenutelný zážitek. Organizátoři téhle akce si zaslouží velkou pochvalu. A nejen oni, většina zombíků to hrála dost dobře a některé kostými byly opravdu zdařilé. Ale dost jich bylo k smíchu, to se musí nechat. Někdo si tam přišel a vypadal jako Panda, nebo měl jen obličej potřený bílým pudrem a na zbytek těla a krk už jaksi pozapoměl. Ale raději bych to kritizování vynechala, jelikož já sama jsem se na nějaké převlíkání vykašlala.
Udělala jsem pár fotografií. Byla jsem hlavně na konci průvodu, takže se lidé na fotkách často opakují. Jenže fotografie poví hrozně málo. To se musí vidět. A tak jsem natočila pár videí.
Akce se konala 17. května 2008. Já se jí nakonec v přestrojení nezúčastnila, a proč to je uplně jedno. Nicméně pohledu na tuhle dekadentní šou jsem si ujít nechat nemohla. Lidé okolo a především cizinci byli z 680 lidí oděných do kostýmů zombií v naprosté extázi. Spousta lidí doprovázela celý tento průvod, aby viděla, co bude na jeho konci. Spousta lidí absolutně nechápala tenhle průvod mrtvolně se táhnoucích zrůd, který lemovala salva fotoaparátů. Děti plakaly, taxikáři se smáli, japonci nadskakovali nadšením, policie se taky smála a hlídala přechody, aby se z jedné mrtvoly nestala třeba ječící hlava a pohýbající tělo... všude se od lidu ozývaly otázky typu "Is this typical for Czech?" "To je zase nějakej emo sraz?" "Mami, to je ten pán z kostela?" . Bylo to nezapomenutelný zážitek. Organizátoři téhle akce si zaslouží velkou pochvalu. A nejen oni, většina zombíků to hrála dost dobře a některé kostými byly opravdu zdařilé. Ale dost jich bylo k smíchu, to se musí nechat. Někdo si tam přišel a vypadal jako Panda, nebo měl jen obličej potřený bílým pudrem a na zbytek těla a krk už jaksi pozapoměl. Ale raději bych to kritizování vynechala, jelikož já sama jsem se na nějaké převlíkání vykašlala.
Udělala jsem pár fotografií. Byla jsem hlavně na konci průvodu, takže se lidé na fotkách často opakují. Jenže fotografie poví hrozně málo. To se musí vidět. A tak jsem natočila pár videí.
Fotografie až na pár vyjímek dobře nedopadly, nicméně kdyby jste se někdo na některé poznal a měl o ni zájem v orginální verzi, tak mě kontaktujte na emailu Dablovodetsko@seznam.cz, já vám ji ráda zašlu :) Na závěr připojuji dvě kratší videa z průvodu.
The Cure
nejen o konzertě
Pořád mám živě v paměti zaznamenaný pražský konzert The Cure. Byl to nejlepší stadiónový konzert, který jsem zažila :)
Přesně na čas vstoupila na pódium předkapela 65daysofstatic, která navodila tu správnou atmosféru. Hrála báječně a především jejich skladby Primer, Radio Protector a dost i I swallowed hard like I understand jsem si opravdu oblíbila. Všechny jsou k poslechnutí na oficiálních myspace stránkách kapely zde A také bych vás ráda seznámila s jedním jejich klipem, který vám o nich pomůže vytvořit ten správný obrázek.
65daysofstatic - Radio Protector
The Cure - Never Enough
Toť tedy mé oblíbené klipy. Nyní by se hodilo napsat pár řádků o kapele. The Cure je britská kapela původně vystupující pod názvem "Easy Cure". Vznikli v roce 1976 a několikrát změnili sestavu, v současné době hrají ve složení :
Robert Smith - zpěv, kytara, klávesySimon Gallup - basová kytara
Jason Cooper - bicí
Porl Tompson - kytara
Mají za sebou nějakolik studiových alb, živáků, dvd a jiných kompilací, které se dají počítat na desítky. The Cure jsou kapela, která výražně ovlivnila svou generaci a dala základy pro rozvoj nových hudebních směrů. A pokud stále nevíte, jdetě za maminkou či tatínkem a zeptejte se "Kdo to byli novoromantici a depešáci?" :)
oficiální stránky :
V článku byla použita fotografie z ticketpro.cz
V.I.P. členky na GËM pikniku !!
aneb jak se slavil desátý květnový den
Hnedka zrána 10.května 2008 roznesl racek Zarakusyma pozvánky čtyřem nadějním mozkům a zároveň krásným ikonám kultu GËM. Pozvánky vyprávěli, že v odpoledních hodinách se uskuteční piknik na oslavu desátého dne v měsíci.
Představte si, jak nadané jsou některé z pozvaných kuchařinky! Opravdu jsme byli mnohdy i zaskočeny tou lahodnou chutí. Mmm.. a tou vůni.
Jako první si vám dovoluji představit velectěné muffiny od slečny Sedý. Voňavá sladká laskomina!
Co by to bylo za piknik bez vanilkového pudingu? Markétka dělá rozhodně ten nejlepší. (Ale já s Kateřinkou taky umíme puding, ale najdete v něm různé věci.)
A nakonec samozdřejmě Amy's pizza!, která jí vysloužila pronést přípitek.
Dále na pikniku nechyběla lízátka, hellokitty zvýkačky a pak spousta mých toastů, které byly plněny velmi pochybnými přísadami.
Co se pití týče, tak Sarah nás seznámila s výborným dětským šampaňským, které mělo jahodovou příchuť. Nebyly to právě klasické Rychlé Špunty, ale něco docela jiného. Nemělo to tolik bublinek a chuť byla výraznější, pěna růžová.
My sice společenské hry úspěšně zapoměli doma, řeč občas trochu vázla, ale lítal nad námi drak a vůbec nás nevystrašil! Jsme hrdinky!
A na uplný závěr ještě pár fotografií. . . prozradím vám tajemství. Sedýiny koláčky poskytují různé nemravné služby. A mají pipinky.
"Moje muffiny mají pipinky?":O
"Hmm... to není nikdy na škodu"
" :D:D Sedýiny muffiny mají pipinky :D:D "
Představte si, jak nadané jsou některé z pozvaných kuchařinky! Opravdu jsme byli mnohdy i zaskočeny tou lahodnou chutí. Mmm.. a tou vůni.
Jako první si vám dovoluji představit velectěné muffiny od slečny Sedý. Voňavá sladká laskomina!
Co by to bylo za piknik bez vanilkového pudingu? Markétka dělá rozhodně ten nejlepší. (Ale já s Kateřinkou taky umíme puding, ale najdete v něm různé věci.)
A nakonec samozdřejmě Amy's pizza!, která jí vysloužila pronést přípitek.
Dále na pikniku nechyběla lízátka, hellokitty zvýkačky a pak spousta mých toastů, které byly plněny velmi pochybnými přísadami.
Co se pití týče, tak Sarah nás seznámila s výborným dětským šampaňským, které mělo jahodovou příchuť. Nebyly to právě klasické Rychlé Špunty, ale něco docela jiného. Nemělo to tolik bublinek a chuť byla výraznější, pěna růžová.
Prosím pěkně náš hrdina se nachází v levé části fotografie. . .vedle mých kočiček, které mi svěřila prostřednictvím Martkétky Emily :) Mezi další gëm nápoj patří speciální mix s krabicovým vínem do kterého si budete namáčet lízátko. Ale o nápojích se dozvíte brzy více v mém speciálním článku.
A teďka pro vás, drazí stoupenci moji, jak takový gëmpiknik udělat. :
Dohodněte se s přáteli a uvařte společně nějaké pochoutky, které pak zabalíte spolu s nějakým pitím, kelímky, brčky a nádobím k látce do košíku. Poté společně vyražte na předem vyhlídnuté místo a začněte piknikovat. Hrajte společenské hry, bavte se, válejte v trávě a hledejte v mracích obrázky. :) Zkrátka si to užívejte. Ale co není gëm je odhazování odpadků a nedopalků cigaret do přírody. To dělají jen mentálně zaostalý hovada :)My sice společenské hry úspěšně zapoměli doma, řeč občas trochu vázla, ale lítal nad námi drak a vůbec nás nevystrašil! Jsme hrdinky!
A o tom, že jsme hrdinky, se můžete ostatně i přesvědčit v následujícím videu.
A na uplný závěr ještě pár fotografií. . . prozradím vám tajemství. Sedýiny koláčky poskytují různé nemravné služby. A mají pipinky.
"Moje muffiny mají pipinky?":O
"Hmm... to není nikdy na škodu"
" :D:D Sedýiny muffiny mají pipinky :D:D "
Amon Tobin
Už je to nějaký pátek ode dne, kdy mi jeden kamarád poslal odkaz na toho brazilského (nyní londýnského) mistra hudebních koláží. Ihned ve mě probudil veliký zájem. Soudím podle toho, že jednou poslechnuté a shlédnuté jsem si musela pustit znovu a znovu. To u mě chápu jako velké zaujetí a nejen proto ho hodnotím jako velmi dobrého.
Odkázána jsem ovšem nebyla jen tak čirou náhodou. Amon Tobin tu měl totiž 25.4.2008 vystupovat na hudebním festivalu Stimul, který jako jeden z mála shání pro pódia pražského divadla Archa opravdu pro naši zemi netradiční interprety s jejich neoposlouchanou hudbou (http://www.stimul-festival.cz). Vzhledem k velikosti prostorů a hostům, kteří se tu objevují ojediněle, jsem už prakticky neměla šanci získat lístky a poznat víc z jeho tvorby a z tvorby dalších, podobně znějících, experimentálních elektronických interpretů.
Své nadšení jsme šířila dál a "nakazila ním" i mnoho dalších lidí. Snad zaujme i vás. Navštivte jeho web amontobin.com kde se o něm uděláte obrázek už sami.
Hned v těsném závěsu za tímto je Proper Hoodidge.
Odkázána jsem ovšem nebyla jen tak čirou náhodou. Amon Tobin tu měl totiž 25.4.2008 vystupovat na hudebním festivalu Stimul, který jako jeden z mála shání pro pódia pražského divadla Archa opravdu pro naši zemi netradiční interprety s jejich neoposlouchanou hudbou (http://www.stimul-festival.cz). Vzhledem k velikosti prostorů a hostům, kteří se tu objevují ojediněle, jsem už prakticky neměla šanci získat lístky a poznat víc z jeho tvorby a z tvorby dalších, podobně znějících, experimentálních elektronických interpretů.
Své nadšení jsme šířila dál a "nakazila ním" i mnoho dalších lidí. Snad zaujme i vás. Navštivte jeho web amontobin.com kde se o něm uděláte obrázek už sami.
Určitě stojí za shlédnutí jeho 4 ton mantis, které patří mezi mé oblíbené počiny od něj.
Hned v těsném závěsu za tímto je Proper Hoodidge.
Ta naše slavná kapela
No jistě. Moje kapela o který furt kecám. Tak dva roky už se "snažím" o to nějakou kapelu mít. Jenže jsem tak líný člověk, že vůbec není možné, abych nějakou měla. Ale před dvěma měsíci se na mém blogu objevilo :
"Začíná to s námi vypadat velmi slibně. Máme spoustu nápadů a snad i dost energie. Takže co když je jen otázkou časů, kdy se někde zaregistrujeme a dáme vám poslechnout některé nahrávky ?"
A dneska si, milé děti, povíme, že nic takového tuhle planetu nečeká. Jelikož když lidé začnou být upřímní, tak se ukáže, že jediný, kdo o to všechno vlastně stál jsem já. Někdo se tam zašel pobavit, někdo prý kvůli mě a jinému zase bylo jasné, že tohle nikam nevede. Kdyby lidé mluvili narovinu už od začátku, tak bychom si mohli odpustit tolik divadílek...
"Začíná to s námi vypadat velmi slibně. Máme spoustu nápadů a snad i dost energie. Takže co když je jen otázkou časů, kdy se někde zaregistrujeme a dáme vám poslechnout některé nahrávky ?"
A dneska si, milé děti, povíme, že nic takového tuhle planetu nečeká. Jelikož když lidé začnou být upřímní, tak se ukáže, že jediný, kdo o to všechno vlastně stál jsem já. Někdo se tam zašel pobavit, někdo prý kvůli mě a jinému zase bylo jasné, že tohle nikam nevede. Kdyby lidé mluvili narovinu už od začátku, tak bychom si mohli odpustit tolik divadílek...
Tím chci říct, že GËM's už neexistují.
10.1. veliké GËM narozeniny
proč se slaví každý desátý den v měsíci ?
Dneska jsem se rozhodla napsat mnou dlouho slibovaný příspěvek o grandiózní párty celebrit české GËM scény. Před zveřejněním fotografií a videa vám, ale připomenu nač desáté dny v měsíci slavit(v minulosti jsem to zde již psala).
Mějte na mysli, že GËM je náboženství. Každé náboženství sebou nese jisté tradice, kterých se věřící drží a ctí je. A právě oslava desátého dne v měsíci je zvyk, který já a nejbližší členového kultu společně oslavujeme. Netýká se to ovšem jen nás, ale vás všech - stoupenců kultu GËM. Proč zrovna desátý? Psalo se 10.1.2007 a hodiny bily třetí odpolední. Z mraků cukrové vaty se na zem snesla lehce oděná dívka s beranicí na hlavě a pravila "Budiž GËM oficiálním!Budiž ty GËM bohyní!" a pak vzala pohrabáč a jeho prohlý konec si zasunula do vagýny, škubla směrem nahoru a roztrhla se na dvě části. Její tělo se proměnilo v konflety a duhové bublinky a nový post GËM bohyně jsem zaujala já. Taková GËM bohyně je něco jako pro katolíky papež a za kněze například můžete považovat v.i.p. členy mého fuc*lubu. Slavte tedy každý desátý den v měsíci aspoň takovou maličkostí jako, že si dáte špagety (podle receptu napsaného někde v archívu mého blogu), vyfoukáte pár bublinek při běhání po dětském hřišti, dáte si třeba vanilkový puding a spoustu lentilek, nebo se oblečete podle GËM módy (zatím jsem se tedy rozepsala jen o spodním prádle, ale jednou to napravím!) a uděláte aspoň nějakou šílenost. Já nejraději desátý den v měsíci slavím s přáteli na pikniku či nějakém večírku, který si v našem společném sídle uspořádáme :)
A nakonec zamyslete se sami - není krásné mít každý desátý den v měsíci narozeniny? Není krásné každý desáty den v měsíci dát někomu dárek a nějaký dostat? Není krásné když se takhle aspoň jednou za měsíc všichni sejdou?
10.1.2008 si samozdřejmě vyžádalo oslavu větších rozměrů. Konala se oslava, která v historii mých oslav teda nemá obdoby! Co host, to celebrita !
Elmo a Adélka, číča Kitty, KURWA, Zajda, nesnášenliví bratři, Markéta Garai
Kde je špunt? Proletěl tou dírou v okně či neproletěl ?
Opilá Kitty zvedá svou sukénku!
Elmo a Adélka (pouze přátelské obětí!)
Je s nimi sranda :)
čičina a Ublížený Zajda
Ublížený Zajda mě má moc rád.
Zlý Zajda se na této gëm párty dal dohromady s KURWOU.
Mějte na mysli, že GËM je náboženství. Každé náboženství sebou nese jisté tradice, kterých se věřící drží a ctí je. A právě oslava desátého dne v měsíci je zvyk, který já a nejbližší členového kultu společně oslavujeme. Netýká se to ovšem jen nás, ale vás všech - stoupenců kultu GËM. Proč zrovna desátý? Psalo se 10.1.2007 a hodiny bily třetí odpolední. Z mraků cukrové vaty se na zem snesla lehce oděná dívka s beranicí na hlavě a pravila "Budiž GËM oficiálním!Budiž ty GËM bohyní!" a pak vzala pohrabáč a jeho prohlý konec si zasunula do vagýny, škubla směrem nahoru a roztrhla se na dvě části. Její tělo se proměnilo v konflety a duhové bublinky a nový post GËM bohyně jsem zaujala já. Taková GËM bohyně je něco jako pro katolíky papež a za kněze například můžete považovat v.i.p. členy mého fuc*lubu. Slavte tedy každý desátý den v měsíci aspoň takovou maličkostí jako, že si dáte špagety (podle receptu napsaného někde v archívu mého blogu), vyfoukáte pár bublinek při běhání po dětském hřišti, dáte si třeba vanilkový puding a spoustu lentilek, nebo se oblečete podle GËM módy (zatím jsem se tedy rozepsala jen o spodním prádle, ale jednou to napravím!) a uděláte aspoň nějakou šílenost. Já nejraději desátý den v měsíci slavím s přáteli na pikniku či nějakém večírku, který si v našem společném sídle uspořádáme :)
A nakonec zamyslete se sami - není krásné mít každý desátý den v měsíci narozeniny? Není krásné každý desáty den v měsíci dát někomu dárek a nějaký dostat? Není krásné když se takhle aspoň jednou za měsíc všichni sejdou?
10.1.2008 si samozdřejmě vyžádalo oslavu větších rozměrů. Konala se oslava, která v historii mých oslav teda nemá obdoby! Co host, to celebrita !
Elmo a Adélka, číča Kitty, KURWA, Zajda, nesnášenliví bratři, Markéta Garai
Kde je špunt? Proletěl tou dírou v okně či neproletěl ?
Opilá Kitty zvedá svou sukénku!
Elmo a Adélka (pouze přátelské obětí!)
Je s nimi sranda :)
čičina a Ublížený Zajda
Ublížený Zajda mě má moc rád.
Zlý Zajda se na této gëm párty dal dohromady s KURWOU.
Nyní tedy znáte fotografie v.i.p. gëm narozeninové oslavy k příležitosti prvního roku od její oficiality, ale co fotografiím předcházelo? Shlédněte slavností přípitek.
V minulosti viděno
a dodnes nezapomenuto
Nosím si v hlavě plno vzpomínek na různé kulturní akce, které sice už nejsou aktuální, ale jistě stojí za zmínění a okomentování.
Začala bych výstavou Andyho Warhola na pražské Kampě (19.7. - 21.10.2007, Museum Kampa). Jak jistě víme, tak Warhol byl čechoslovák a možná právě proto bych očekávala více než jednu malou místnost, kde viselo tak třináct jeho děl. Výstava tehdy současně probíhala ještě tuším že v Brně, kde k mému neštěstí byly vystavovány mé oblíbené plechovky :( Na Kampě zase byla Marilyn a Elvis a také jeho autoportréty. Určitě to nebylo špatné. Stylizace sálu byla vyvedená a dívat se také bylo rozhodně naco... jen by toho mohlo být více.
Další výstava, kterou zmíním, je tak trochu z jiného soudku, jedná se totiž o BODIES. Tu jsem v pražském sále Lucerna navštívila chvíli před jejím prodlouženým koncem, a to 13.října 2007. Šla jsem tam se Sárou a bylo to skvělé a taky pěkně zdlouhavé, jelikož něco tak fascinujícího jako je lidské tělo a vnitřnosti, si člověk může prohlížet a zkoumat třeba donekonečna. Lituji, že jsem sebou neměla tužku a poznámkový blog, jelikož tam bylo plno zajímavých fakt, které jsem tam nabrala, ale kvůli jejich množství jich tam i dost zanechala a odnesla si jen hrstku z nich. Viděla jsem snad krom průžeru pochvou všechno...štve mě, že tam nebyl a dítě v děloze také ne. Co se týče dětiček, tak se tam vyskytovala pouze různě stará embria (ta rychlost, kterou se vyvíjejí), ale také jedno venkovské prasátko s rodiči, které tam vytrvale remcalo a otravovalo. (Mimochodem ono mělo hlad, asi ho dostalo při pohledu na ty mrtvá těla skutečných lidí, na jejich vnitřnosti a kosti). Můj žaludek byl vcelku klidný, ale co se mu moc nelíbilo byly kuřákovi plíce. Jedna krabička cigaret zkracuje život o 20 minut. Procházely jsme to spolu asi tak tři hodiny a byly z toho naprosto okouzleny. Držela jsem v ruce ledvinu, mozek, část lebky a další podobné věci... zkrátka chybu udělal ten, kdo necelé tři stovky neinvestoval.
První výstava kterou jsme navštívili se školou, byla výstava současného českého malíře Jiřího Sopka, který v Rudolfínu zabíral několik velkých sálů. Vzhledem k tomu, že výstava končila 18.11.2007, tak předpokládám, že jsme tam mohli jít tak na přelomu října a listopadu. Sopko se povedl, ač většina spolužáků to hodnotila nekladně. Já byla spokojena. Líbil se mi obraz Neon, Vlak a pak další, které už mi v paměti neutkvěly. Sopko tam vystavoval i nějaké studie a většina jeho děl nesla název "dvojice" či "trojice". Nutno podotknouti, že vystavoval i klobouky a na výstavě se sám podílel nejen tím, že jim svá díla zapůjčil.
A u Rudolfína bych i zůstala, jelikož díky průkazu naší umělecké školy tam mám vstup zdarma, tak jej navštěvuji vcelku často. Výstavu Amerického umění třetího tisíceletí jsem navštívila hned dvakrát. Nejprve s mým spolužákem Ondřejem. To jsme tam byli opravdu několik hodin. Na koukání a zkoumání různých detailů provedení, debatování o významu díla a zkouknutí doprovodných filmů, přeci nestačí jen hodinka. Na druhou návštěvu jsem se už připravila lépe. Šla jsem tam se Sedý, poznámkovým blokem a fotoaparátem (na téhle výstavě se bez blesku fotografovat mohlo, jinak se tam fotografovat samozdřejmě nesmí). Nyní zde zveřejním, co mě tedy na této výstavě zaujalo.
Začala bych výstavou Andyho Warhola na pražské Kampě (19.7. - 21.10.2007, Museum Kampa). Jak jistě víme, tak Warhol byl čechoslovák a možná právě proto bych očekávala více než jednu malou místnost, kde viselo tak třináct jeho děl. Výstava tehdy současně probíhala ještě tuším že v Brně, kde k mému neštěstí byly vystavovány mé oblíbené plechovky :( Na Kampě zase byla Marilyn a Elvis a také jeho autoportréty. Určitě to nebylo špatné. Stylizace sálu byla vyvedená a dívat se také bylo rozhodně naco... jen by toho mohlo být více.
Další výstava, kterou zmíním, je tak trochu z jiného soudku, jedná se totiž o BODIES. Tu jsem v pražském sále Lucerna navštívila chvíli před jejím prodlouženým koncem, a to 13.října 2007. Šla jsem tam se Sárou a bylo to skvělé a taky pěkně zdlouhavé, jelikož něco tak fascinujícího jako je lidské tělo a vnitřnosti, si člověk může prohlížet a zkoumat třeba donekonečna. Lituji, že jsem sebou neměla tužku a poznámkový blog, jelikož tam bylo plno zajímavých fakt, které jsem tam nabrala, ale kvůli jejich množství jich tam i dost zanechala a odnesla si jen hrstku z nich. Viděla jsem snad krom průžeru pochvou všechno...štve mě, že tam nebyl a dítě v děloze také ne. Co se týče dětiček, tak se tam vyskytovala pouze různě stará embria (ta rychlost, kterou se vyvíjejí), ale také jedno venkovské prasátko s rodiči, které tam vytrvale remcalo a otravovalo. (Mimochodem ono mělo hlad, asi ho dostalo při pohledu na ty mrtvá těla skutečných lidí, na jejich vnitřnosti a kosti). Můj žaludek byl vcelku klidný, ale co se mu moc nelíbilo byly kuřákovi plíce. Jedna krabička cigaret zkracuje život o 20 minut. Procházely jsme to spolu asi tak tři hodiny a byly z toho naprosto okouzleny. Držela jsem v ruce ledvinu, mozek, část lebky a další podobné věci... zkrátka chybu udělal ten, kdo necelé tři stovky neinvestoval.
První výstava kterou jsme navštívili se školou, byla výstava současného českého malíře Jiřího Sopka, který v Rudolfínu zabíral několik velkých sálů. Vzhledem k tomu, že výstava končila 18.11.2007, tak předpokládám, že jsme tam mohli jít tak na přelomu října a listopadu. Sopko se povedl, ač většina spolužáků to hodnotila nekladně. Já byla spokojena. Líbil se mi obraz Neon, Vlak a pak další, které už mi v paměti neutkvěly. Sopko tam vystavoval i nějaké studie a většina jeho děl nesla název "dvojice" či "trojice". Nutno podotknouti, že vystavoval i klobouky a na výstavě se sám podílel nejen tím, že jim svá díla zapůjčil.
A u Rudolfína bych i zůstala, jelikož díky průkazu naší umělecké školy tam mám vstup zdarma, tak jej navštěvuji vcelku často. Výstavu Amerického umění třetího tisíceletí jsem navštívila hned dvakrát. Nejprve s mým spolužákem Ondřejem. To jsme tam byli opravdu několik hodin. Na koukání a zkoumání různých detailů provedení, debatování o významu díla a zkouknutí doprovodných filmů, přeci nestačí jen hodinka. Na druhou návštěvu jsem se už připravila lépe. Šla jsem tam se Sedý, poznámkovým blokem a fotoaparátem (na téhle výstavě se bez blesku fotografovat mohlo, jinak se tam fotografovat samozdřejmě nesmí). Nyní zde zveřejním, co mě tedy na této výstavě zaujalo.
Frank Benson - Autor sochy muže hnedka u vchodu
Dan Colen - trojice obrazů připomínající ptačí trus
Jim Drain - "Moderní mešita"
Karl Haendel - Zajíčkův životopis a jiné
Aaron Young - autor těch báječních sítotisků, například spreje, židle..apd.
Mario Ybarra jr. - koutek s nástěnkou
Edgou Avceneaux - kresby
Paul Chan - digitalní animace
Nate Lowman
Anthony Burdin
Mika Rottenberg
Dan Colen - trojice obrazů připomínající ptačí trus
Jim Drain - "Moderní mešita"
Karl Haendel - Zajíčkův životopis a jiné
Aaron Young - autor těch báječních sítotisků, například spreje, židle..apd.
Mario Ybarra jr. - koutek s nástěnkou
Edgou Avceneaux - kresby
Paul Chan - digitalní animace
Nate Lowman
Anthony Burdin
Mika Rottenberg
Dan Colen
Národní Galerie určitě také stojí za shlédnutí, jelikož kromě zajímavých stálých expozic tam ještě do nedávna probíhala výstava Michaela Rittsteina. Asi jeden z mála současných českých malířů, kterého stojí za to pozorovat a chodit na jeho výstavy. Hodně se mi jeho práce líbí. Třeba jak jsem psala, že jsem byla nadšená ze Sopka, tak to ještě nebylo nic v porovnání s tímto :)
Nicméně Národní Galerie je budova, kterou byste měli znát i zevnitř a nejlépe celou. Pokud jste tam nebyli a chystáte, nechte si u sebe peněženku, jelikož se tam dají v nějakém patře koupit knihy se slevou o umění a různé kalendáře a podobně.
Další výstava, která stojí za zmínění je určtě Generace Nula, která skončila poměrně nedávno. Byla to komixová výstava s volným vstupem na UMPRUM vysoké škole skoro vedle Rudolfína. Tam jsem šla pro změnu s Amy, která mi to sama navrhla a bylo to fajn. Autoři byly většinou češi, ale našlo se i pár slovenských. Komixy za sklem, vyřez komixu ve velkém na plátně, komixy jako malé sešítky volně (ale na uplne doslova) ke čtení, skicy v jedné velké bedně (asi nejlepší), spousta úsměvů nad vtipy v komixech (zejména 666 případů detektiva pinzety a nebo kluků co dali pivní tácet do dvd a nazávali spojení s mimozemskou civilzací) a také nějaké další výtvory a boty.
Národní Galerie určitě také stojí za shlédnutí, jelikož kromě zajímavých stálých expozic tam ještě do nedávna probíhala výstava Michaela Rittsteina. Asi jeden z mála současných českých malířů, kterého stojí za to pozorovat a chodit na jeho výstavy. Hodně se mi jeho práce líbí. Třeba jak jsem psala, že jsem byla nadšená ze Sopka, tak to ještě nebylo nic v porovnání s tímto :)
Nicméně Národní Galerie je budova, kterou byste měli znát i zevnitř a nejlépe celou. Pokud jste tam nebyli a chystáte, nechte si u sebe peněženku, jelikož se tam dají v nějakém patře koupit knihy se slevou o umění a různé kalendáře a podobně.
Další výstava, která stojí za zmínění je určtě Generace Nula, která skončila poměrně nedávno. Byla to komixová výstava s volným vstupem na UMPRUM vysoké škole skoro vedle Rudolfína. Tam jsem šla pro změnu s Amy, která mi to sama navrhla a bylo to fajn. Autoři byly většinou češi, ale našlo se i pár slovenských. Komixy za sklem, vyřez komixu ve velkém na plátně, komixy jako malé sešítky volně (ale na uplne doslova) ke čtení, skicy v jedné velké bedně (asi nejlepší), spousta úsměvů nad vtipy v komixech (zejména 666 případů detektiva pinzety a nebo kluků co dali pivní tácet do dvd a nazávali spojení s mimozemskou civilzací) a také nějaké další výtvory a boty.
Navštívila jsem toho samozdřejmě ještě spoustu, ale toto jsou ty nejvýraznější zážitky. Pak jsou další mnohem podstatnější a těm plánuji věnovat více vlastních řádků.
Let's Be GËM !
Ohlednutí za minulým Aprílem
Loňský Apríl stoupenci kultu GËM odstartovali velkou revoluci, v níž vyzývali lid patkové většiny, aby svou patku sundal a měl život trochu víc GËM. Celou tuhle kampaň propagoval dokument formátu jpg, který mnozí nevidíte poprvé.
Dnes je to přesně rok ode dne, kdy byl tento obrázek ukázán
světu. Dnes je to přesně rok ode dne, kdy jsme odstartovali novou mánii a nový
trend, který čekalo zgëmglobalizování. Pohleďme tedy na následky.
Rozhodla jsem se
vytvořit menší prezentaci mého průzkumu mezi lidmi a objevila jsem jich
spousty! Věřím tomu, že je GËM Bohyně osvítila a oni dospěli k uchopení tupých
nůžek a zahubení svých patek. Ale máme tu i nadčasový případ, kdy slečna
chráníc svou patku začala nosit paruku. Za to by si Kapitánka zasloužila diplom
a lízátko ve tvaru srdce. Do mé prezentace jsem zahrnula pouze osoby se kterými
se znám, a i tak se mi tam všichni nevešli. GËM zkrátka hýbe světem.
Děkuji všem výše uvedením, že na internetu vystavují své fotografie a já je o ně musela žádat. V dalších případech bych chtěla hlavně poděkovat mému fotoaparátu za jejich pořízení.
< Novějších 20 článků
-
Starších 20 článků >
Kategorie:
Archív:
| listopad 2009 | ||||||
| Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
|---|---|---|---|---|---|---|
| - | - | - | - | - | - | 1 |
| 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |
| 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
| 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
| 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
| 30 | - | - | - | - | - | - |
listopad 2009 (1)
říjen 2009 (1)
srpen 2009 (1)
červenec 2009 (2)
duben 2009 (1)
únor 2009 (1)
prosinec 2008 (2)
červenec 2008 (1)
červen 2008 (3)
květen 2008 (4)
duben 2008 (3)
březen 2008 (4)
únor 2008 (1)
leden 2008 (3)
prosinec 2007 (4)
listopad 2007 (3)
říjen 2007 (3)
září 2007 (3)
srpen 2007 (2)
červenec 2007 (4)
červen 2007 (1)
květen 2007 (2)
duben 2007 (3)
únor 2007 (13)
říjen 2009 (1)
srpen 2009 (1)
červenec 2009 (2)
duben 2009 (1)
únor 2009 (1)
prosinec 2008 (2)
červenec 2008 (1)
červen 2008 (3)
květen 2008 (4)
duben 2008 (3)
březen 2008 (4)
únor 2008 (1)
leden 2008 (3)
prosinec 2007 (4)
listopad 2007 (3)
říjen 2007 (3)
září 2007 (3)
srpen 2007 (2)
červenec 2007 (4)
červen 2007 (1)
květen 2007 (2)
duben 2007 (3)
únor 2007 (13)